Počátky hasičstva

První iniciativou k zabezpečení majetku lidí před požáry byl patent císařovny Marie Terezie z roku 1755, který popisoval záchranné práce a určoval preventivní řád proti vzniku požáru. Podle něj se hašení měli účastnit obyvatelé z okruhu jedné české mile (necelých jedenácti kilometrů). V každé obci mělo být k dispozici hasební nářadí a rychtář byl určen jako velitel hasebních prací. Jeho povinností bylo organizovat a řídit záchranné práce. U požáru musel setrvat až do uhašení a společně s ostatními členy magistrátu zajistit majetek poškozených před rabováním a rozkrádáním. Dále patent nařizoval, aby v každé obci byl zřízen post ponocného (ve větších obcích i několik). Ten měl v případě požáru troubením na roh nebo zvoněním na zvon zavolat včasnou pomoc. V druhé části patentu se hovořilo o prevenci před ohněm. Tak například bylo zakázáno sušit len na kamnech. Dále se stalo povinností mít zděný komín namísto často užívaných dřevěných. v prostorách půdy a stájí se kolem komínu nesměly skladovat hořlavé látky. Ve stodolách a kůlnách, kde bylo uskladněno seno, bylo zakázáno kouřit a používat svítidel (kahanů a luceren). Škvaření loje bylo pod pokutou zakázáno provádět v nočních hodinách. v místech, kde nebyla žádná přírodní zásobárna vody (potok, řeka, …), se měly kopat studny. Tento patent byl prvním zákonem, který hovořil o protipožární ochraně. Bohužel se všechny jeho části, většinou z finančních důvodů, nepodařilo plně dodržovat.

Nový patent vydal Josef II. v roce 1785. V mnohém kopíroval patent předešlý. Byl ale propracovanější a zčásti odstraňoval nedostatky předešlého zákona z roku 1755. větší měrou se soustředil na prevenci. Zasahoval i do stavebnictví. Střechy se například měly pokrývat taškami a půdy se nesměly bez povolení používat jako obytné prostory. Schody na půdy nesměly být vyrobeny ze dřeva. v kuchyních, v blízkosti kamen a pecí, nemohla být dřevěná podlaha. Chlebově pece se musely nacházet v místnostech s klenutým stropem. Ten se stal povinností i ve chlévech. Velké opravy budov bylo možno provádět pouze se souhlasem magistrátu, a to jen „řádnými řemeslníky, ne fušery“. Další ustanovení byla převzata z patentu Marie Terezie. v několika případech došlo k jejich rozšíření. Například obchodníci se zápalným tovarem (smola, střelný prach, salnitr…) nesměli větší množství zboží skladovat v krámech. Jejich sklady musely být umístěny za městem. Dále se rozšiřovala ustanovení o hasebním nářadí. Majitel domu měl na své náklady pořídit hasební nářadí s ohledem na velikost příbytku (zvláště nádoby na vodu, žebříky, háky, železné lopaty...). Další nástroje se měly zakoupit z obecní pokladny. Obecní nářadí mělo být dobře uloženo a náležitě o něj pečováno. v poslední části tohoto dokumentu se hovořilo o organizaci práce při hašení požáru. Velení zásahu bylo svěřeno purkmistrovi. Nebyl-li přítomen, zastupoval ho některý z radních. v případě menších obcí velel rychtář. Bylo nakázáno stříkat vodu po větru a při nebezpečí rozšíření ohně platil příkaz „bez prodlevy strhnout sousední domy“. Po zdolání požáru se osoby, které se hašení účastnily, neměly vzdalovat, ale měly zůstat na místě tak dlouho, dokud bylo zapotřebí. Po požáru a ošetření použitého nářadí se měla zaslat zpráva na krajský úřad a zahájit vyšetřování případného viníka. Stejně jako u patentu Marie Terezie se ani tento nepodařilo plně uvést v život. Snaha obcí být připraven na boj s ohněm však doznala pokroku. Z dobových zpráv se například dozvídáme, že např. město Sušice zakoupilo svoji první stříkačku roku 1784, městečko Strážov zase v roce 1826.

zdroj: Almanach – 140 let Sboru dobrovolných hasičů Klatovy, 1874 – 2014